Literární esej se zabývá vztahem lidí vůči přírodě, v němž se projevují povahová založení jedinců. Lidé měli odjakživa nedůvěřivý vztah vůči volné přírodě a stejně tak i vůči "divokým" složkám lidské povahy, jež představují vše, co je v člověku nezvládnuté, podprahové, ne-vědomé. Snaha pojmenovat svět a utřídit jej do přehledných kategorií je důkazem toho, jak člověk usiloval o to podrobit si okolní svět a vnést do něho svá kritéria užitečnosti. Z Fowlesových rozborů uměleckých děl vyplývá, že příroda byla po staletí vnímána jako oblast pro člověka nebezpečná svojí nepřehledností a divokostí, a představovala tudíž protiklad civilizovaného společenství lidí s jejich potřebou řádu a přehlednosti.